Proč koučování nefunguje

Proč koučování nefunguje

A netýká se to samozřejmě jenom koučování, ale s koučováním mám osobní zkušenost, takže o něm můžu psát a klidně ho i nařknout z impotence. A proč nefunguje? Protože mu to nedovolíme.

Kouč nemá nástroj, kterým by překonal náš odpor ke změně

A to je fakt, se kterým nemůžou koučové v žádném případě souhlasit, ale nic s tím neudělají. Mám za sebou 112 hodinový koučovací výcvik systémického koučování, mám za sebou několik hodin jako kouč, mám za sebou desítky hodin jako koučovaný. Ale nemusím být odborník na koučování, abych věděl, že s těma nejdůležitějšíma problémama lidské duše nemá průměrný kouč šanci pohnout.

Pokud chcete zvýšit obrat, koučování může fungovat

Byznysový koučování zvyšuje obraty, efektivitu, mapuje reálné komunikační kanály a dodavatelsko-odběratelské vztahy v organizaci, ale může zabrat jen, pokud se to týká věcí povrchních (tj. skutečné neefektivity nebo lajdáctví). Jen narazí na to, že dotyčný článek řetěžu vykazuje kazové chování z důvodů osobních, niterných, historických, negativně-emočně zaháčkovaných, končí.

Poseidón a hora

Tři roky jsem se koučoval. Můj kouč Martin je velmi chytrej, sečtělej a schopnej kluk-kouč-vizionář a má neskutečněj vhled do věcí. Přesto se mnou nehnul a proč? Protože on byl jak bůh Poseidon, kterej posílal své vlny na moje problémy. Ty problémy byla hora, na které jsem stál. Bez ohledu na to, jak vysokou vlnu poslal, bez ohledu na to, jakou měla razanci, bez ohledu na to, jak geniálně se mi pokoušel pomoci, moje hora byla vždycky vyšší než jeho vlny a já stál nahoře a koukal, jak se snaží. Když se snažil jako fakt hodně, tak jsem zíral obdivně, ale boty jsem měl furt suchý a hlavně jsem si je vůbec neplánoval namočit. Možná zezačátku jsem si myslel, že jo, ale velmi brzo jsem zjistil, že fakt ne. Přesto jsem k němu chodil tři roky, každýmu na počkání vyprávěl, jak se koučuju a jak mi to hrozně pomáhá – ještě aby ne, za ty prachy – ale ve skutečností se ke mne z jeho pozitivní koučovací magie dostalo jen promile. A to nestačí.

Kouč potřebuje, abyste se věřili, že je změna možná

My co hledáme řešení svých problémů ho většinou hledáme dlouho. Zkusili jsme lecos a prošli jsme si různé fáze. Už jsem o tom trochu psal tady. Tj. žijeme si s našima strachama, obavama, nenaplněnejma touhama a komplexama roky, spíš desetiletí. DESETILETÍ…DEKÁDY…..TISÍCE DNŮ A STATISÍCE HODIN. Bez ohledu na to, jak škodlívé ty věci jsou, tak s nim umíme žit a svým způsobem je chráníme a ony na oplátku chrání nás. Zajišťují nám přežít. Ano, naše životy jsou leckdy ne tak uplně o žití, jako o přežívání. Přežití v nebezpečném světě je naše priorita. A tak se jich držíme i na sezení s koučem. Vztyčujeme je jako barikádu, obranný val a skleněnou stěnu mezi nás a okolní svět. A kouč, kouč žije v okolním světě. A co on zmůže s naší barikádou? Nic, bohužel nic. A dost často ani neví, že tam nějaká je.

Myslíte si, že je to dost smutná představa? No a to jsme teprv v půlce.

Kouč je obvykle dost podobně v prdeli jako vy a chce pomoci hlavně sobě

Pokud koučování nedosáhne na niterné a jemné problémy lidské duše, tak se takový kouč na své cestě stát se koučem svými nástroji nevyléčí – dá se totiž předpokládat, že se na koučování dal hlavně proto, aby vyřešil své problémy – tj. pomohl sobě. Těm ostatním pak pomáhá proto, aby si vydělal nějakou tu kačku a hlavně, prostřednictvím pomáhání ostatním znovu pomohl sobě.

Ale zpět k druhé polovině té smutnosti. U stolu tedy sedí koučovaný se svou bariérou vztyčenou a proti němu se posadí usmívající se kouč a před sebe postaví svou bariéru. Tu, kterou nebyl schopen strhnout ani podminovat nástroji, kterými se teď pokouší zničit tu vaší, o které mnohdy ani neví. Ksakru, to už je skoro jako Inception aka Počátek.

No sečteno a podtrženo:

  • zásadní problémy lidské duše jsou svými majiteli chráněny, opatrovány a jsou umístěny v tom nejhlubším trezoru
  • to co nás deptá a chceme se toho zbavit nás zároveň chrání, zajišťuje naše přežití, takže si to nelogicky bojíme nechat vzít (protože co by nám pak zbylo, že ano…?)
  • průměrný kouč má dost svých problémů, aby mu to znemožňovalo efektivně pomáhat
  • průměrný kouč vás nedokáže vytáhnout výš, než na svojí úroveň
  • průměrný kouč nemá dostatečně efektivní nástroje, jak dlouhodobě pomoci vám (nebo sobě)

Je to jak, když váš finanční poradce smrdí korunou, řezník je vegetarián, automechanik má rozbité auto nebo paní z telesejlsu, co vám chce prodat první pozici na Gůglu a přitom ve volném čase píše www.seznam.cz do Seznamu.

Krapet přeháním, ale….ruku na srdce – nejsem tak daleko od pravdy, že ne?

Charisma, sifu a mástr u kormidla

Existují vyjímky. Velmi zřídka, ale najde se člověk, kterej je mistr svého oboru, má charisma, je sám se sebou v souladu, je sám sebou, tj. autentickej, je moudrej, empatickej a má vhled – budhisti by možná řekli, že je osvícenej. Takový člověk vás oslní a jen být v jeho přítomnosti vám zlepší život. Pokud je tento člověk kouč, může Vám pomoct. Ale jinak si přečtěte spíš ten předchozí odstavec, protože váš kouč bude spíš vodtamtud.

Jen takovej drahej pokec

Koučovací seance jsou pak vlastně takovým pokecem s leckdy zajímavým člověkem, který mluví o zajímavých věcech, pokládá zajímavé otázky, používá zajímavé metody, semtam vám doporučí přečíst nějakou zajímavou knížku nebo meditovat. A jelikož vás zároveň přesvědčuje, že on jako kouč neradí, ale jen těží odpovědi a řešení z vás, citíte tak trochu zodpovědnost k němu chodit dál. A tak chodíte, koučujete se a semtam se vám v životě něco povede, třeba v práci a dokud vám nedojdou prachy nebo se nezhroutíte, tak tam chodíte dál.

Můžete se taky do svého kouče zamilovat, nebo ho začít považovat za otcovskou figuru, případně si k němu vybudovat vztah podobný tomu co má únesený k únosci a ten vás k němu táhne týden za týdnem a měsíc za měsícem. Jenže furt je to jen drahej pokec. A pokecat si můžete jinde a levnějc, nebo třeba uplně zadarmo.

Takže je to hajzl, ten můj kouč?

Obvykle ne, obvykle si kouč opravdu myslí, že tím co dělá může pomoci Vám (i sobě) a jelikož to líp neumí, tak vás často koučuje seč mu síly stačí. A jelikož ho to živí a semtam zahlédne zrnko úspěchu na pískovišti vašeho života, tak vám málokdy řekne, hele Honzo, už mi sem nelez,  dyk voba víme, že je to ve finále k hovnu.

No ty vole, ale co s tím?!

Hledá se metoda, značka: i když tomu nevěřím
Hledá se člověk, značka: v pohodě

Jo, přesně. To by vás nenapadlo, že ne? :) Je to jednoduchý, ale přesto je to tak. Stačí najít metodu, která funguje. To, že funguje pak zajistí, že ten kdo od nich dostane lejstro, že může pomáhat, je v pohodě. V zájmu autorů a školitelů je na tohle dohlídnout, jinak si serou do vlastního hnízda, ehm metody. A pokud budou vypouštět mezi lidi pomáhající jedince, kteří jsou sami vyladění a do rozumné míry vyřešení, je jasný, že to máme už o jednu bariéru míň!

A ta druhá bariéra nás nezajímá. A proč? Protože metoda nepotřebuje, abyste jí věřili (což se obvykle nestane, viz výše). Tahle metoda od vás chce mnohem méně…trochu si potrápit hlavu, trochu zavzpomínat, bejt alespoň trochu upřimnej a trochu mluvit ze srdce. A to se Vám povede…a čím víc budete v prdeli, tím větší je šance, že z vás vypadně něco kloudnýho, co pak tahle metoda pěkně vezme a nechá vás to rozpustit. A udělá to tak jednoduše, tak primitivně, tak trapně, že vás ani nenapadne se jí bránit. A pak najednou zjistíte, že je to fuč…že se vám lépe dýchá…že vám spadl kámen ze srdce….nebo se scvrknul…že vám zmizel knedlík z žaludku…nebo už není tak knedlíkovitej a tenhle důkaz, takhle absolutní nepochopitelnost vás přesvědčí, že má smysl pokračovat.

A pokud si vyhrnete rukávy a půjdete do toho se vším, co máte, tak vám brzo bude fajn. Ráno se probudíte a večer budete usínat s takovým divným, nezvyklým a dlouhá léta, desetiletí nezažívaným pocitem klidu a míru. A přitom v televizi se furt mordujou, politika stále stojí za hovno a kolem vás se furt pohybuje dost idiotů. Ale vám bude stejně fajn a budete si dost dlouhou dobu říkat, že tahle metoda, tahle metoda je vlastné zázrak :)

No tak už nás nenapínej, nebo dostaneš do huby

A co je to za metodu? To vám prozradím, až si ověřím, že opravdu, opravdicky, nevratně a nafurt funguje. A to jsem si zatím neověřil, ač někde hluboko už vím,že tomu tak je.

Stay tuned :)

UPDATE: už je to venku, přečtěte si Svatý grál osobního rozvoje :)

 

P.S. – Přestal jsem se u Martina koučovat už před mnoha lety a vlastně jsem ho ani od té doby neviděl. Zlobil jsem se na něj, že mi nepomohl. Až včera jsem s ním šel na pivo, bylo to hrozně příjemný a během těch pár hodin jsem mu tenhle svůj rouhačskej koncept o nefunkčnosti koučování vyjevil…a on se mnou prakticky ve všem nakonec souhlasil. Jediné, co mu přišlo směšné, je metoda, které nemusíte věřit. Za tím už hledal nějaké filosofické dimenze a slovíčkaření. A musím říct, že jsem si v jeho přítomnosti včera poprvé nepřipadal jako neschopnej trouba, cítil jsem dost velké zadostiučinění a ve finále i trošku té škodolibosti, když jsem viděl, jak ho představa zázračné metody irituje a přitom netuší, že já už ji (nebo je?) našel a jen si je potřebuju pořádně vyzkoušet, než s tím půjdu ven. A co udělám pak? Půjdu s ní za Martinem a nabídnu mu jí, protože je mástr a v jeho rukách by mohla dělat zázraky. A zázraky, zázraky tenhle svět potřebuje.

A vy to udělejte se svým koučem stejně.

P.P.S. – A pokud se sebou chcete opravdu něco udělat, tak zkuste terapii metodou RUŠ. Funguje, mám to vyzkoušené na vlastní kůži :)

One thought on “Proč koučování nefunguje

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..