10 důvodů, proč z vás cvičení udělá lepšího muže

Categories Mužnost, Odvaha

overly-manly-man1

Nesnáším běhání, přesto jsem dnes byl běhat. A proč jsem byl běhat, když nesnáším běhání? No, právě proto.

Odedávna jsem byl dobrej na sprint, skok daleký…a ping pong. Na táboře jsem v olympiádě skoro vždycky stál na bedně. Když jsem ale měl kvůli odznaku zdatnosti uběhnout 1500 metrů, málem jsem umřel. Byl jsem tak vyčerpaný, že jsem ten pitomej Odznak zdatnosti nechal v šatně na věšáčku a nějakej sráč mi ho ukrad. Běhání jsem tedy zařadil do skupiny sportů, které nesnáším.

Odedávna jsem byl hubený až vychrtlý, mému hrudníku vždy dominovala hlavně prsní kost a ve škole jsem rozhodně nebyl známý jako rváč. My muži vychovaní ženami, intelektuálové, citliví a okolím vnímání jako hodní a slušní, my to máme těžké. Chybí nám silné mužské vzory a pokud si z nedostatku uděláme přednost, moc tomu nepomůžeme.

Ale k věci a to k deseti důvodům, proč z nás cvičení anebo běhání udělá lepšího muže. Začneme popořadě:

1. Nenáviděného největší krajíc

Začal jsem běhat a bylo to peklo…plíce mne pálily a nohy bolely. Tak běhám dál. Pokud je hnusně a běhám na pásu, přidám si pokaždé 100 metrů, takže příště poběžím už 3,6km v kuse. Donedávna věc nemyslítelná. A kupodivu a i přes stále přítomnou nenávist k běhání mi to někdy i jde…a světe div se, trochu mne to i baví. No a jsme u toho, pokud něco neumíme, nebo se toho bojíme, tak to začnem nesnášet a je to. To největší kouzlo ale nastane, když si ukousneme nenáviděného největší krajíc a nenávist je tytam…a k tomu se nám ještě zlepší fyzička. Plno lidí nesnáší posilovny, protože tam choděj blbci bez mozku, smrdí tam pot a zcela nesmyslně se tam zvedají činky tam a zpátky…a dokonce tam někteří jedí i stereoidy (říkala Máňa). No a to je to samé. Pokud chceme vypadat trochu jako chlapi, imponovat svojí partnerce nebo nebejt za vozemboucha, pokud se nad ránem dostaneme do strkanice v baru, měli bychom do té zapocené posilovny zajít. Anebo serte na posilovnu a začněte cvičit doma, nebo někde za barákem začnete shybovat na dětských prolejzačkách. A jestli vydržíte a nebudete si neustále každou minutu běhu opakovat, jak to strašně nesnášíte, zjistíte sami, jakej je to rajc a dojde vám, že jste ve skutečnosti nenesnášeli a nepohrdali cvičením či běháním, ale děsila vás představa, že byste něco takového museli dělat, protože vám bylo jasné, že na to nemáte. Ale teď už jo, takže klidně můžete začít pohrdat něčím jiným :)

2. Úspěch nepříchází hned

A je to tak, víme to všichni, jenže jedna věc je vědět a druhá věc je to pocitít na vlastní kůži a svaly. Ono dát si na bench 80 a pětkrát to zvednout chvilku potrvá a zezačátku se budete muset smířit s tím, že zvedáte dětské váhy. Ale je to všechno o cviku a opakování /které v tomto případě není matkou blbosti/. Prý se stanete mástrem čehokoliv, pokud tomu věnujete 10 000 hodin. No jakbyne, dovedete si představit sami sebe poté, co strávíte deset tisíc hodin běháním….nebo cvičením?! To se pak tomu mástrovství snad ani nejde vyhnout. Ovšem po 10 hodinách běhání z vás Zátopek nebude, to mi věřte. Prostě co za něco v životě stojí, chvilku trvá, musíte se o to rvát, dost často to bude bolet, dost často se na to budete chtít vysrat, ale pokud odoláte svodům slabosti, tak nakonec vyhrajete. Vyhrajete sami nad sebou a to je to nejtěžší.

3. Naučíte se milovat bolest

Když si dáte do těla, tak vás druhý den bolí. Když uběhnete maratón, tak se druhý den třeba ani nezvednete z postele. Ale je to jiná bolest, než když se kopnete do palce o postel. Je to bolest, která dokazuje, že jste něco dokázali, že jste se překonali, že jste něco udělali a tahle bolest je odměnou. Je to důkaz jako žádný jiný. Pokud chcete, aby vám rostly svaly, musí vás bolet. Pokud si přidáváte vzdálenost, kterou uběhnete, bolí to. Když se naučíte bolest milovat, naučíte se jí překonávat a pak už nad vámi nebude mít moc.

4. Naučíte se disciplíně

No jo, my co máme modrou knížku a považujeme se za intelektuály považujeme tohle slovo skoro za nadávku. Disciplína je slovo z jiného vesmíru, z armády, z japonska od samurajů…ale né od nás. My máme volnou pracovní dobu a pokud se nám večer nechce jít na domluvené pivo, pošleme sms, že na to serem. Jo, ale takhle by to nešlo. Pokud chcete ze sebe udělat chlapa, fyzicky a mentálně, tak holt potřebujete pravidelnost. A abyste té pravidelnosti docílili, tak to nestačí dát do Outlooku jako opakující se událost, ani nestačí si koupit drahé členství v moderním fitness centru…ne ne milánkové, na to potřebujete disciplínu. A disciplína je, když jdete běhat, i když se vám nechce. Disciplína je, když jdete běhat v dešti…a stejně tak je disciplína to, že se v pátek neožerete, když v pondělí dopoledne jdete zase běhat. Disciplína je tak trochu i zodpovědnost, pevná vůle, důslednost, ale nebudu utíkat od tématu.

 5. Naučíte se soustředit svou pozornost

Dneska je všeho moc. Obvykle jedu v autě, poslouchám rádio, odepisuju na viberu a ještě sleduju co de děje na silnici. V práci mám otevřeno několik oken, chatuju na skypu, stahuju film a duchem jsem leckdy ještě někde uplně jinde. Multitasking je průser dnešní doby. Pokud si lidé krátili čas v tramvaji čtením, je to víceméně ok, ale dneska si každej krátí chvíli všude kde může. Jako by čas bylo třeba krátit. Naše pozornost je promiskuitní mrcha a chvíli neposedí. Při cvičení se naučíte ji ovládnout. Pokud si dáte na benchpress svojí váhu, tak se musíte zatraceně soustředit, aby se vám to nevymklo z rukou. Pokud běžíte, je lepší jen běžet. Pokud budete mít v uších hudbu, proč ne, ale taky vás může přejet auto. Lepší je mít všechny smysly zaměřené na to, co děláte. Je to dobrá průprava do života a příjemná změna. Takovej singletasking je totiž hrozně příjemná věc a pokud se ve cvičení zkusíte překonat…dát o dva shyby víc, zvednout svojí váhu nebo zaběhnout 5km pod 25 minut, tak na to budete potřebovat všechno, co máte.

5. Naučíte se vydržet

Chybí nám výdrž. Před 200 lety lidé vydrželi čekat na dostavník klidně týden. Před 50 lety lidé vydrželi čekat na vlak půl dne. Před 25 lety jsme vydrželi pět minut, než se nám nahrála hra. Dnes se nám nespustí prohlížeč do 10 vteřin a odinstalujeme ho. Chybí nám totiž výdrž, jsme netrpěliví, chceme vše hned a neumíme čekat. V posilovně a při běhání je výdrž vším. Ani nevíte kolikrát se mi chce přestat, vysrat se na běhání. V hlavě se mi honí myšlenky typu „běháš tady jako kokot“, nebo „k čemu tohle všechno, kurňa“, případně „že se na to nevysereš a nejdeš si domů pustit film“. Ale mně to nezajímá, to jsou myšlenky mého původního já, toho, které nemělo výdrž a nesnášelo běhání. A to musí zemřít a nejlepší způsob, jak ho poslat do věčných lovišť je neposlouchat ho…a vydržet.

Vsuvka: můj kamarád jogín mi onehdá u piva povídal o tom jak se zklidňuje a medituje a já to jednou zkusil při běhání. Bral jsem každou myšlenku, která ke mne přišla a vždy ji poslal dál, nevěnoval se jí. Zíral jsem při tom do zdí na jedno jediné místo. Zjistil jsem, že jen ty myšlenky zaženete, tak jim nedovolíte se projevit. Takovou myšlenkou je třeba to, že si řeknete, že by vás po uběhnutí určité vzdálenosti měly začít bolet nohy. A ony samozřejmě začnou. Pokud si tuhle myšlenku nepustíte do hlavy, tak nezačnou…nebo začnou, ale mnohem později. Říkám tomu zenové běhání a ač se mi to nepovede vždycky, semtam to zkouším. Hlavně, když už nemůžu :)

6. Všechno je v hlavě

Jasně, je to klišé, ale je to tak. Psaním vsuvky výše mi to znova došlo. Horolezci tomu říkají morál. Bez morálu lézt nemůžete a pokud lezete, tak riskujete život svůj i parťáků, kteří na vás jsou závislí a navázaní. Pokud si řeknu, že uběhnu 5km a jsem někde u 2,5km, tak si řeknu „ha, jsem v půlce“ a běžím dál. Když jsem už u 4,5km, tak už skoro nemůžu a posledních 150 metrů mám pocit, že dřív upadnu, než to doběhnu. A funguje to stejně, pokud si řeknu, že uběhnu 3km. Ten umírací finiš se opakuje, protože je dílem mysli. Pokud si naložím na benč (můj oblíbený) 80 kilo, tak vím, že jsem velmi blízko svého maxima. Usednu na lavici a řeknu si potichu, nebo třeba nahlas „dám tři“….zalehnu…a dám tři a čtvrtý už nezkusím, nebo jo, ale v půlce si nechám činku vytáhnou od parťáka. Pokud bych řekl, že dám pět, tak bych je nejspíš dal…a u šestého teprve vytuhl. Anebo něco ze života. Jedete domu tramvají a chce se vám na záchod. Víte, že cesta trvá 20 minut…tak to moc neřešíte. Ovšem ve chvíli, kdy vylezete do vašeho patra a začnete odemykat dveře, málem vám praskne močový měchýř. Znáte, ne? Pokud byste zlomili klíč v zámku a uvědomili si, že se čůrat nebude, nutkání pomalu vymizí a vy ještě v klidu zajdete vedle k sousedovi, žoviálně s ním pokecáte a teprve po dalších 5 minutách jen tak mezi řečí řeknete něco jako jestli by mu nevadilo, dybyste si tu učůrnul. A klidně ještě dodáte, že to není žádná krizovka, ale přece jenom to není zdravý zadržovat, že ano.

7. Začnete lépe jíst

Ať hubnete, nebo chcete nabrat svaly, chytra literatura uvádí, že za vším je z minimálně 50% strava. A na tom něco bude. Pokud cestou do posilovny vdechnete čísburgr, budete ho krkat ještě za hodinu a už s váma nikdo nebude chtít cvičit. Ale hlavně, vy si ho příště nedáte. A ne proto, že je to ošklivý McDonald a džankfůd, ale protože jste něco pochopili. S běháním je to ještě horší. Mezi jídlem a během potřebuju minimálně 2,5, lépe ale 3 hodiny. A to si pak dávám majzla, kdy si dávám oběd. Zjistíte taky, že některé jídlo se prostě s cvičením nekamarádí. Čína na rohu, kde jsem snědl již tuny rýže a nudlí, mne tíží v žaludku i po těch zmiňovaných třech hodinách a já si ji přiště už nedám. A nedám si jí ani jinej den. A nemusíte to ani nějak moc hrotit a postupně se přistihnete, že místo smažáku pokukujete po kuřecím steaku, místo hranolek dlabete těstoviny nebo rýží a místo koblížků snídáte ovesnou kaši s rozinkama a banánem. Jo, tohle kdyby vám někdo řekl před několika měsíci, to byste mu vůbec nevěřili :)

8. Začnete lépe žít

Pokud se dokopete cvičit alespoň 2x týdně, pokud si odpustíte 20 deka pochoutkového salátu a pokud budete usínat s příjemnou bolestí ve svalech, dost těžko se ubráníte tomu, abyste si ten svůj život užívali o něco lépe. Je příjemné si dokázat, že to zvládnete, je příjemne po čase zjistit, že vám roste síla a odolnost a je příjemné sledovat okolí. Pokud budete cvičit s vlastním tělem, funkční tréninky nebo „jen“ běhat, tak se začnete měnit i fyzicky, budete jinak chodit, jinak stát a bude na vás vidět, že už nejste taková bábovka, jako jste bejvali :) Nemluvě o tom, že rádi po pár návštěvách posilovny v řidkých trenkách, tričku maturant 95 a cvičkách ze spartakiády přehodnotíte svůj sportovní šatník a začnete vypadat k světu. Stejně tak vám brzo dojde, že v prestižích byste se na pražském půlmaratonu cítili nesví a koupíte si pořádné boty na běhání. Ono o to zas tolik nejde, ale vy víte, že tak trochu jo :)

9. Naučíte se rozumět svému tělu

Tak jak se rappeři potřebují chytnout za rozkrok, aby jejich rap měl grády, tak potřebuje zdravý a sebevědomý muž dobré znát své tělo. Tím, že většina z nás dřepí u compu, dřepí v autě, v autobuse, doma u televize a o dovolené jedeme dřepět do Tunisu k bazénu, naučíme se akorát to, že musíme na záchod po druhém pivu a že proti opruzenině je dobré dát si mezi půlky toaleták. Tím, že se začnete hejbat, líp jíst, vážit si delšího spánku, bojovat s bolestí a rozvíjet schopnosti svého těla, tak se o něm mnoho věcí naučíte a vezmete-li si v posilovně trenéra (velmi dobrej nápad, minimálně na prvních pár hodin), tak se i dozvíte co a jak dělat, abyste si ještě neudělali nějaký bebíčko – nenatáhli sval, nevykloubili rameno nebo neničili páteř :) Trenér je obecně fakt dobrej nápad, protože se vás nejspíš zeptá, co vlastně v posilovně chcete dokázat…zdali hubnete, nebo chcete nabrat svaly…a vás to alespoň donutí si vymyslet a vyžvejknout se, co že to vlastně chcete. A pak si cestou domů řeknete…no jo, ty vago, dyť to já vlastně chci….a vlastně jsem chtěl už dlouho…:)

10. Budete silnější a rychlejší

No nekecej, fakt? No jasně, je to logické a jasné, ale přesto to sem patří. Mít větší sílu a výdrž je pro chlapa plus. Hned se budete cítit lépe a projeví se to i ve zbytku života. Ocení to vaše partnerka (i když se vždycky nechala slyšet, že ji svalovci neberou) a ráda vás plácne přes svalnatej zadek. A pokud neflákáte břišáky, ocení to i jinak. Prostě cvičení je moderní náhražka lovu a boje a muž takové náhražky potřebuje – pokud není teda boxer nebo MMA bojovník, ale ten by tenhle článek stejně nepotřeboval číst :)

No a to je všechno. Jdu si dát 100 kliků ;)

K napsání tohoto článku mne inspiroval opět Chad Howse, ale ty bodíky nemáme uplně stejný.
Jeho článek najdete na http://www.chadhowsefitness.com/blog/2014/03/10-ways-the-gym-makes-you-a-better-man/.

1 thought on “10 důvodů, proč z vás cvičení udělá lepšího muže

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *