Žít jako William Wallace

Žít jako William Wallace

Jsem William Wallace, vlastně se jen jako on cítím, když stoupám k pomníku vztyčenému na jeho počest. Na malou chvíli zavřu oči a vracím se v myšlenkách do doby, kdy svoboda byla hodnota, za kterou byli muži ochotni umírat a tyranie nebyla slepě a dobrovolně přijímána – tak jak v dnešní poslušné společnosti.

Jsem William Wallace

Začnu si pomalu představovat bitevní vřavu a srdce mi začne bít o něco rychleji. Nepřátelé stojící v přesile a slibující nelítostnou brutalitu pokud vytrvám v boji za něco, za co jsem ochoten trpět a zemřít.  Cítím bláto na rukou, špinavé vlasy ležící na mých ramenou a svůj záměr pevně zakotvený v duši.

Je jiná doba, doba která plodí válečníky z nezbytnosti. Smrt je běžnou součástí života. Někteří umírají mladí, aby ostatní pochopili, že smrt je přirozeným důsledkem vlastních rozhodnutí a zatraceně silným důvodem vážit si života. Hrubost a surovost světa nám nedovolí ignorovat tento fakt, tak jak se to děje v dnešním světe. Není totiž možné tento fakt ignorovat a zároveň přežít, sílit a být úspěšní. A silnějšími bychom se stali…

Silní nejenom na těle, ale také na duchu, v časech kdy nebezpečí světa byla více fyzická, smrt přicházela rychle a ti silní byli jediní, kteří mohli něco změnit a jít příkladem. Silní muži nenásledují zbabělce nebo slabochy. Jasně, ti vychytralí umí vydělat peníze, ti mazaní se dostanou k bohatství a ti bezpáteřní se proplazí životem, ale ti by nehráli žádnou roli, neb jejich oportunismus nepřitahuje ty silné, kteří by je následovali do bitvy.

A bitva…

Zabít jiného mužev bitvě znamená, že se mu musíme dostat na dosah a tím je na dosah i pravděpodobnost naší smrti, kterou riskujeme, abychom mohli zabít.  Není to jako stisknout knoflík v řídícím centru, nebo zmáčknout spoušť zbraně – zabíjení vyžadovalo odvahu, život vyžadoval odvahu.

Vyjeli bychom do bitvy s plným očekáváním nezměrné bolesti a smrti, a přesto bychom dobrovolně vyrazili.

Jo jo, tehdejší muži byli z jiného materiálu, ale ne proto, že by byli jiní, měli jinou duši nebo „koule“, ale protože tehdejší doba požadovala, aby takoví byli.

Stále jdu do kopce k pomníku a začíná mne bolet zadek z toho stoupání. Hlavou se mi honí myšlenky na přežití, násilí, svobodu, vidiny bitvy, strachu a života. Vidím Williama Wallace a jeho muže jak běží lesem, zabíjejí ty, kteří jim odpírají svobodu. Přemýšlím o naší společnosti, o společnosti, která poskytuje jídlo slabým a potřebným, ale také o společnosti, která plodí více slabých mužů, více zbabělců a sebestředných sráčů, kteří chtějí něco, na co nemají nárok a nikdy by neměli koule na to bojovat za to, na co tvrdí, že nárok mají.

Jsem nasraný a zlobím se, když vzpomenu za co lidé jako Wallace bojovali a byli ochotni zemřít a když přemýšlím o tom, pro co my nejsme ochotni ani pracovat, žít, nebo se obětovat…jen chceme, chceme a chceme.Zbabělci existovali vždycky, i já jsem byl zbabělcem, tak jako většina z nás v minulosti, ale bohužel naše společnost plodí zbabělce a neplodí válečníky.

Žijeme naše životy, jako by neměly nikdy skončit

Tak jak se stále méně setkáváme se smrtí, tak jak násilí známe hlavně z televize, považujeme náš život za samozřejmost. Velmi pravděpodobně se dožijeme vysokého věku a ačkoliv to neplatí pro všechny, u každé další generace je pravděpodobnost vyšší. Umíme vyléčit stále víc, důsledky našich činů se stávají mené osobními a méně násilnými, smrt je vytržena z naší společnosti a spolu s ní je vytřžen i život.

Bez příležitostného deště si nevážíme tepla slunečních paprsků,  bez smutku si nevážíme radosti,  bez bolesti si nevážíme zdraví a bez smrti je těžké vážit si života.

V dnešní vše-si-nárokující společnosti pracujeme beze smyslu a bojujeme jen za velmi málo. Společnosti, kde si stěžující, pokud jich je dost, mohou stěžovat bez ohledu na to, zdali mají nárok. Nejsem si jistý, že bych našel muže, který by si nechal utrhnout své končetiny od těla jen proto, aby jeho krajané mohli být jednou svobodní. Pravdou je, že nikdo z nás není skutečně svobodný a pravdou je, že je nám to všem u prdele, protože už prakticky nevíme, co taková svoboda je.

Ve skutečnosti nevlastníme naše pozemky, domy, auta nebo termínované vklady.  Naše svoboda je pouhá iluze. Dostáváme málo, tak akorát, abychom byli šťastní a nebouřili se nebo si neuvědomili, že nám vládnou železnou pěstí dost podobně jako vládl král Edward I. jež nechal Williama Wallace pověsit za to, že bojoval za něco, co mělo být poprávu jeho – za svobodu. My nejsme svobodní.

Musíme platit daně za něco, co často nechceme nebo nepotřebujeme. Nemůžeme si se svými pozemky dělat, co bychom chtěli. Nemůžeme bránit své domovy, naše děti a ženy tak jak by muži měli. Žít v řádu je požehnání, ale všeho moc škodí a stává se pro jednotlivce nevýhodné a škodlivé.

Nechováme se klidem s respektem, protože nám za to nikdo nerozbije hubu

Muži jsou zrozeni, aby bránili. Tím, že z naší společnosti úplně odstraníme fyzické násilí, odstraníme tím i přirozený důsledek našich činů, které by ve skutečnosti zabránili sráči, aby se jako sráč choval.

Zbabělci nemají rádi bolest, raději si zavolají policii, než aby se postavili důsledkům svého chování. Ve srovnání s tvrdou relitou světa, ve kterém vyrostl a zemřel William Wallace, je dnešní svět prakticky opakem. Se všemi výdobytky moderní společnosti si nejsem jistý, jestli nám slouží tak, jak by měly. Jsme vedeni k tomu, že jsme svobodní, ale jsme opravdu svobodní?

Žijeme svůj život tak, jako bychom neměli nikdy zemřít a výsledkem je, že ho prakticky nikdy skutečně nežijeme

Děláme práci co nemáme rádi, abychom si koupili oblečení, které vlastně ani nechceme nosit, abychom ho nosili do práce, kterou nemáme rádi, kam jezdíme autem, které si vlastně nemůžeme dovolit,  abychom udělali dojem na lidi, které nemáme rádi. Nedává to žádný smysl. Naše identita není definována tím, co uvnitř cítíme, ale je tvořena subjektivními názory okolí.

Není pak k podivu, že je jen málo takových, kteří by bojovali nebo zemřeli za to co žijí, protože nejsou skuteční, nejsou hmotní, nežijí v jednoduchosti a nejsou svobodní. Neznáme lásku, skutečnou lásku, neznáme bolest nebo tvrdou práci nebo zem pod našima nohama, zem která je skutečně naše.

William Wallace chtěl hospodařit aniž by musel platit daně někomu, kdo ani není z jeho země. Chtěl se oženit z ženou, aniž by ji musel nejprve dát k dispozici svému pánovi. Chtěl žít klidný, jednoduchý a svobodný život. Nepotřeboval velký dům, chtěl jen dům, který ochrání jeho blízké před rozmary přírody. Netoužil po kočáru, stejně tak netoužil mít čistší oblečení, chtěl jednoduchost a chtěl svobodu.

Na našich životech není nic jednoduchého nebo svobodného.

Já chci za něco bojovat a ne pouze v přeneseném významu. Chci se dostat tak blízko, abychom mohl zabít, abych se dostal tak blízko, abycho mohl zemřít. Chcí být posraný strachy, ale stejně vyrazit kupředu, protože to kam směřuju stojí za bolestivou a pomalou smrt.

Chci jednoduchost, opravdu ji chci. Chci čerstvý vzduch na dýchání, chci se dívat na ženu, kterou miluji, syny, dcery, které zbožnuji, pracovat na pozemku, který vlastním a chráním, a vydělat tolik, abych umožnil své rodině, kterou miluji žít život, který chtějí. Toto je život, za který bych umřel. Je to život, jehož každá součást posiluje ty ostatní a všechny směřují k tomu, že žijeme – nejsme pracující pěšák, včelička, ten kdo nesnáší svou práci, ale dělá jí, aby si mohl koupit sračky, které nechce nebo nepotřebuje, aby udělal dojem na ty, o které by se vlastně neměl vůbec zajímat.

 

Konečně stojím před pomníkem postaveným už dávno na počest muže – vůdce a po všech ohledech válečníka. Cítím pokoru. Slzy se mi hrnou do očí, zkracuje dech a já se snažím zjistit proč.

Toužím po životě, za který bojoval a pro který žil, ale měl bych odvahu takový život žít nebo pro něj umřít? Modlím se za to, abych jednou nalezl odpověď, za to, abych poznal život jaký žil William Wallace, přinést světu to, co mu přinesl on, cítit bolest a ztrátu a skutečnou svobodu, kterou on pocítil.

 

Autorem článku je Chad Howse, já jsem ho jen s jeho svolením přeložil.
Článek v původním znění je tady http://www.chadhowsefitness.com/blog/2014/03/to-live-as-william-wallace-lived/.

 

One thought on “Žít jako William Wallace

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..