Proč ze mě Spartan Race udělal chlapa

Proč ze mě Spartan Race udělal chlapa

Když někdy v únoru Martin poslal mail, že bychom letos mohli oslavit naše narozeniny účastí na šílenosti s názvem Spartan Race, nechápal jsem. Mrknul jsem na web, na videa a považoval to za totální kravinu. Pak jsem si vzal týden na rozmyšlenou a přihlásil se.

A proč? Protože pro mne Spartan Race symbolizoval všechno, čeho jsem se v životě bál.

Vůbec jsem o tom neuvažoval tak, že bych to kdy mohl celé zaběhnout, ale potřeboval jsem cíl. Potřeboval jsem motivaci a potřeboval jsem směr. Měl jsem zrovna těžší období a začít se hejbat mi přišlo jako to nejlepší, co můžu udělat.

A měl jsem pravdu.

Nesnašeného největší krajíc

Musel jsem začít běhat a běhání jsem vždycky nesnášel. Musel jsem začít pořádně cvičit a ač cvičení mám fakt rád, tady přestávala sranda. Musel jsem se smířit s tím, že se na tomhle závodě můžu taky slušně zranit – a na sebe já byl vždycky opatrnej a s bolestí nejsem kamarád, vůbec ne. Musel jsem se smířit s tím, že podobnej závod není pro citlivky a že tu testosteron bude stříkat proudem – a takovejhlem místům jsem se odedávna vyhýbal. Musel jsem se smířit s rizikem, že to taky nemusím doběhnout a ostatní ano. Musel jsem se smířit s tím, že do toho jdeme v týmu a pokud se na nějaký překážce poseru, uviděj to moji kamarádi a také asi tisíc kolemstojících.

Musel jsem přijmout fakt, že poté, co budu trénovat jak blbec, smířím se se všemi ústrky, které je třeba absolvovat, tak zaplatím litr, abych se mohl postavit na start šíleného závodu, kde se budu uplně nesmyslně brodit bahnem, přelejzat překážky jak pes na cvičáku, plazit se v hnoji pod ostnatým drátem a přeskakovat hořící fatru, aby mne pár metrů před cílem ztloukli najatí svalovci molitanovými palicemi a pak mně velkoryse nechali doplazit se do cíle.

A to všechno jen možná, pokud se mi vůbec povede do cíle dostat…

Viber Hecing

A tak jsem začal běhat. Nenáviděl jsem to a běhal jsem dál. A abych v tom nebyl sám, založil jsem na Viberu skupinu, kam jsem postupně přidal svoje kamarády a souputníky na cestě ke Spartanovi. A začali jsme se hecovat. Jak se pomalu blížil termín závodu, hecing se dostával do obrátek a počty kliků, angličáků, shybů, dřepů, uběhnutých kilometrů a vyběhnutých shodišť narůstaly geometrickou řadou.

Ti, které jsme ztratili na začátku nechápali a už neměli sebemenší šanci srovnat krok. Bylo to opojné a nejednou se stalo, že zpráva v diskusi vytáhla jiného člena skupiny z postele, aby mohl o několik minut později napsat „100 kliků“ a jít v klidu spát :)

Během těch tří měsíců mi došlo, jak moc mně ovlivňují moji kamarádi, který mám kolem sebe, jak mocnej je tenhle “týmovej duch” a spojení se pro společnou věc a jak jsem moc vděčnej za to, že to se mnou tak dlouho vydrželi, i když bývám někdy na ránu.

Spartan Sprint 31.5.2014

Pár dní před závodem se dva účastníci odhlásili (ani jeden z nich s tréninkem nezačal) a nám se povedlo najít na poslední chvíli dobrovolníka. Ten také netrénoval, ale také to nemá aktuálně v životě jednoduché a zoufalí lidé dělají zoufalé činy :)

Dorazili jsme do Vesce u Liberce, přišpendlili na sebe startovní čísla, očipovali se a po pro mne nekonečných minutách na startu vyrazili skrz dým na náš první Spartan Race. Po cestě jsme se jako tým roztrhali a postupně zdolávali jednu překážku za druhou. Po 37 letech nicnedělání mně tři měsíce běhání bohužel nepřipravily na běh do kopce, takže jsem po chvilce přešel do módu indiánský běh a později do módu indiánská chůze. Střih. Po 15 překážkách, cca 7 kilometrech ve slušném převýšení a 90 lehce ošvindlovaných-leč poctivě napočítaných angličákách jsem podběhl mostek v areálu a vítězoslavně přeskočil ohýnek pár metrů před cílem.

Za cílovou páskou čekala usměvavá předávačka medailí a ta první zažila mou neskutečnou a bytostnou radost z toho, že jsem doběhl, z toho, že jsem živej, z toho, jaký mám super kamarády, z toho, jak jsem na sebe pyšnej atd. Držet ji o chvilku déle, určitě by se do mne na místě zamilovala. Láska ze mne totiž tryskala proudem :)

spartan-v-cili
Love is all around :)

Jen jsem pustil slečnu, šel jsem si plácnout s týmem, jehož větší část už v cíli docela dlouho čekala. Ještěže na poslední chvíli naverbovaný dobrovolník Míla, který hůř vidí a je mu ještě o 5 let víc, než mně, doběhl o pár vteřin za mnou! :) Ale zas to dal kluk bez přípravy a tréninku, takže je to borec! Plácli jsme si, nafasoval jsem tričko a banán a užíval si tu neuvěřitelnou euforii. Fotili jsme se, pózovali jsme, usmívali se na sebe I na ostatní Sparťany, sprchovali se jak dobytek ledovou vodou na otevřeném prostranství, bahýnko bylo všude, běžecké boty I většina drahého funkčního oblečení na vyhození a I všechno ostatní bylo krásné. Pak jsme se plácli na trávník, najedli se a jen tak si užívali obrovského úspěchu.

Ten den, ten večer a prakticky od té doby si to neskutečně užívám.

Medaile mi visí na zdi a tričko s nápisem FINISHER peru na 30 stupňů. Cennější kus oblečení totiž nemám.

tym-v-cili
Tým v cíli :)

Spartan není jen bahno

Podobnejch závodů je hodně, ale Spartan race je jinej. Není to jen o plácání se v bahně a porovnávání si bicepsů. Spartan race přináší něco, co mi tu chybí…co nám tu chybí. Motivuje nás k odvaze, k překonání sama sebe, k výdrži, k tomu, abychom vylezli z naší komfortní zóny a trochu se umazali, k tomu, abychom trénovali v týmu, podporovali se, hecli se a něco dokázali.  Baví mne sledovat jejich FB profily (Spartan race ČR, Spartan Race) a baví mne sledovat ty, kteří se podobně jako my překonali a něco dokázali.

A pokud nemáte takový fajnový kamarády, aktivity kolem Spartan race obsahujou i veřejný tréninky (ač spíš v USA), ale taky „online“ hecování. Prakticky neustále běží Spartan30 Challenges – hecne vás udělat třeba každej den po dobu 30 dnů 30 angličáků, jindy kliků nebo třeba uběhnout kilometr. A abyste náhodou nezapomínali, tak vám to posílaj mailem…či via FB.

Nemluvě o tom, že trénovat na Spartan race je zdravý.

Líbí se mi to moc, potřebuju to a tohle všechno dohromady tvoří kouzlo, které pro mne staví Spartan race nad ostatní „obstacle“ závody.

A co dál?

Pár dní jsme potřebovali na dočerpání sil, někteří hojili zranění ze závodu, ale veskrze nám nebylo nic. A pak jsme si řekli, že to dame příští rok pod hodinu :).

Aktivita ve Viber hecing skupince sice trochu ustala, ale dále se v ní objevují číselné údaje o uběhnutých kilometrech, 40 angličácích na čas nebo počtu shybů. Spartan rejsem v nás totiž jeho duch neumřel, ale žije dál!

Je krásný se překonat, je krásný sdílet radost s kamarády a je krásný si přiznat, že my kluci od počítačů Spartan Race potřebujeme. Potřebujeme ho, abychom v sobě probouzeli toho divého muže, válečníka, bojovníka, ochránce a lovce.

Jinak zakrní a bude chybět nám, našim partnerkám, naším dětem i světu.

 

P.S. – a Martinovi jsem za tenhle stupidní nápad neskonale vděčnej! :)

P.P.S. – v roce 2018 jsem se nechal hecnou do Trifecty – tj. uběhnutí všech tří závodu Spartan Race během jednoho roku, tj. jak Spartan SPRINT, tak Spartan SUPER a Spartan BEAST. A povedlo se! :)

3 thoughts on “Proč ze mě Spartan Race udělal chlapa

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..