Chci být mluvčím za mrtvé

Chci být mluvčím za mrtvé

Chci sdělit živým, že mrtví jim odpouštějí, věří v ně, milují je a nelitují jediného okamžiku, který s nimi prožili.

Ale od začátku. Lituju toho, že jsem nepozval babičku na promoci. Měla v té době psychické problémy a já se styděl, bál jsem se, že se tím celá už tak pro mne nepříjemně-stresující akce zhorší, tak jsem jí to neřekl. A přitom mne zbožňovala, milovala a byla na mne pyšná. Byla pyšná na svého vnuka, co udělal vysokou a dostane na to papír. Ale já jí možnost tohle vidět na vlastní oči nedal.

Babička krátce na to umřela a já toho dodnes lituju.

Litujeme

Ale nejsem sám. Je mnoho takových v mém okolí, kteří litují. Litují toho, co řekli, litují toho, co neřekli, co udělali či neudělali, co měli udělat či strpěli. Litují svých rozhodnutí, litují, že se nerozhodli jinak, litují času stráveného jinde, litují všeho možného, zatímco jejich milovaný již nežije. Žijou s lítostí, výčitkami svědomí, studem či steskem celé roky a desetiletí a já jim chci odebrat jejich břímě.

Chcí být mluvčí za mrtvé

Nejdřív chci ujistit sám sebe, že moje babička mne milovala, miluje a bude milovat, i když jsem jí nepozval. Že chápe mojí slabost i obavy, že ví, že jsem jí vždycky miloval a že mi odpouští. Odpouští mi všechno, co jsem jí kdy udělal, že ví, že jsem dělal vždy to nejlepší, čeho jsem byl schopen.

A až jednou usnu, tak si naposledy sedne k mojí posteli, pohladí mně po hlavě a řekne mi Honzíčku, já vím, že jsi to tak nemyslel, tak už se tím netrap a jdi dál. Už tě to nemusí dál mrzet, už si nemusíš nést s sebou vinu, klidně ji odlož a nech ji ležet. Vždycky jsem tě milovala víc než sama sebe a vlastně jsi nemohl udělat nic, co by na tom něco změnilo. Jsi krev mé krve, jsi syn mé dcery, jsi můj vnuk a já tě budu vždycky milovat víc než sám život. Dávám ti svobodu a ty dej na oplátku svobodu mně. Odpouštím ti vše a ty na oplátku odpusť vše zas mně. Přeji ti štěstí a chci, abys dál kráčel životem a cítil pouze mojí lásku a vzpomínal na to, co jsme spolu prožili a jak skvěle jsme se měli. A pak se zvedne, usměje se tak, jak se dovede usmát jen babička na svého vnuka a odejde. Já se za celou dobu neprobudím a neprobudí mne ani slzy, které mi pomalu oschnou na tváři.

Chci být mluvčí za mrtvé

A takto chci mluvit dál ke každému, kdo bude chtít poslouchat. K těm, kteří mají nevyřízené účty a zbytečně se točí v kruhu viny a lítosti. K těm, kteří zatím nenašli sílu se odpoutat, nechat jít své mrtvé a nechat jít sami sebe. K těm, kteří si to uvědomují i k těm, kteří raději ne. K těm, kteří nemohou naplno milovat živé, protože část své lásky dobrovolně pohřbili. K těm, kteří žijí své životy ve stínu svých milovaných, jejichž život skončil dávno či nedávno.

K těm, kteří tak milují ty, co již nežijí, že zapomněli mít rádi sami sebe. K těm, kteří si to nechtějí dovolit, aby ty mrtvé nezradili.

K těm, kteří potřebují odpuštění a není kdo by jim ho dal.

Chci být mluvčí za mrtvé.

 

P.S. – přečtěte si ságu Enderova hra  včetně stínové série od geniálního Orsona Scotta Carda. Mj. zjistíte, že nejsem sám, kdo chce být mluvčím za mrtvé.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..