Jsem zážitkář, snílek, čtenář, fimovej fanda a taky manžel, nevlastní taťka a terapeut, kterej začal původně blogovat, aby se nezbláznil.

Věřím v druhé šance, v návraty z nenávratna, v někončící lásku a ve schopnost změny k lepšímu.

Volit znovu je myšlenka, která mne oslovuje a ovlivňuje můj život.

Psát jsem začal, protože jsem to potřeboval. Psaní mi pomáhá mi uspořádat myšlenky, dát jim tvar a smysl.

Teď bloguju dál, protože se mi to povedlo, a protože mi to chybělo :).

Starším článkům se dost směju nebo se za ně trochu stydím, ale nechávám je tu pro příští generace. A taky sám pro sebe. Nečíst to, tak už snad ani nevěřím, co jsem to ty roky žil.

Cokoliv jsem napsal byla v té chvíli pravda. Nebo jsem to za pravdu považoval.

Cokoliv jsem napsal bylo o mně.

Cokoliv si vezmete z mých slov,  je už o vás.

Honza
honza@volteznovu.cz

 

 

Kde se vzalo „Volte znovu“?

Myšlenka není z mé hlavy. Inspiroval jsem se od geniálního Dana Simmonse při čtení úžasného Kantosu Hyperionu.

Moje mladá přítelkyně vkročila na pódium, vzhlédla a podívala se všude kolem, jako by pohlédla do očí každého jednotlivce. Ozvučení bylo tak kvalitní, že jsme mohli slyšet, jak polyká a dýchá. Moje milovaná se tvářila klidně.
„Volte znovu,“ prohlásila Aenea. Pak se obrátila, opustila pódium a sešla k místům, kde čekaly na dlouhém stole poháry.

Cítil jsem se jako podvodník. Napil jsem se vína před čtyřiadvaceti hodinami, ale nic jsem necítil… nic, jen silnou lásku k Aenee.
Davy, které tady čekaly, se napily. Velká koule se vyprázdnila a i ti, kteří nepřišli na přijímání, ztichli. Nevěděl jsem, zda je zklamal její projev, nebo zda zvažovali, co se za ním ukrývá.
Svezli jsme se zpět do naší oblasti Hvězdného stromu a zůstali úplně potichu. Nebylo to hloupé ticho plné zklamání, ale ticho plné bázně, která hraničí se strachem z konce jedné části života a ze začátku… naděje v začátek… části další.
Volte znovu. Milovali jsme se v tmavé kapsli i přes únavu a pozdní hodinu. Naše milování bylo pomalé a něžné, neuvěřitelně sladké.
Volte znovu. Byla to poslední slova, než jsem konečně odplul… doslova… odplul a usnul. Volte znovu. Už jsem to chápal.

Zvolil jsem si Aeneu a život s Aeneou. A věřil jsem, že ona si zvolila mě.
A zítra si ji zvolím znovu. A ona mě. A pozítří zase, a tak dál.
Volte znovu. Ano. Ano.