Proč potřebujeme naději

Categories Odvaha, Svoboda

nadeje2

Naděje je rozhodnutí nesundavat kalhoty, když brod je ještě daleko. Naděje je pocit vlastního života, ve kterém věci mají smysl, i když třeba nedopadnou. Naděje je svobodné rozhodnutí čelit světu s úsměvem, odhodláním a vírou. Vírou v to, že má smysl se snažit, má smysl otevřít srdce, má smysl věřit, má smysl bezhlavě milovat, má smysl se překonávat, má smysl se obětovat pro jiné, má smysl po sobě něco zanechat, má smysl jít do všeho naplno a má smysl naději přinášet těm co ji nemají dost.

Hope is the difference that makes the difference.

Naděje není zavírání očí před skutečností ani pozitivní myšlení. Naděje není stát po kolena v hnoji a přesvědčovat se, že to tu voní.

Naděje je přesvědčení, že každý hnojiště někde končí, že hnůj na botech postupně uschne, opadá a přestane i smrdět. V to, že pokud projdu dostatečně hlubokou louží, tak budu mít nakonec i čistý boty. Nebo v to, že si je mohu zout a pokračovat na boso. V to, že mi někdo podá ruku a z hnoje mne vytáhne. V to, že pokud mi nikdo ruku nepodá, tak se z něj nakonec vyškrábu sám, nebo do toho alespoň dám všechno, co mám. V to, že jsem to jen já sám kdo určuje, jestli má smysl jít dál.

Bez ohledu na okolnosti. Bez ohledu na to, jak bledě to vypadá. Bez ohledu na to, jak to vidí ostatní.

Naděje je ultimátní kápézetka, na kterou se můžete spolehnout. Pokud ji máte.

Naděje odděluje ty, kteří to dokážou od těch, kteří ne.

Dokud máme naději, nic není ztraceno.

Nic.

Nikdy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *