Proč nenakupuju na slevomatu

Categories Změna
nekupte-to
No jasně, že jsou všecky levý. Jináč byste je nemohl koupit tak lacino!

Zatím jsem si na slevovém serveru nic nekoupil. Nikdy. Jen jednou jsem se nechal zlákat temnou stranou a pozřel několik soust tatarského bifteku za 99 kaček. Toť můj jediný prohřešek, který veřejně přiznávám hned v perexu.

Mám rád slevy

Aby nedošlo hned na začátku k mýlce, že jsem nějakej slevohejtr. Nejsem. Ve slevě nakupuju rád a to hlavně, pokud je na něco, co jsem stejně chtěl koupit. Nebo reálně využiju dnes či v blízké budoucnosti. Třeba ty dvě holící pěny v akci, které jsem si včera přitáhnul z Tesca :) S mým spartanským plnovousem se po nich brzo zapráší.

Ale teď k tomu proč…proč nenakupuju na slevomatech.

Sleva jako marketynk

Slevu „za nic“ a „všem“ umí dát každej jouda. Prodávat pod cenou, za náklady či pod, tj. se ztrátou umí taky každej jouda. Prodat za plnou cenu, to je už něco jiného. Proto mne z principu nepřitahuje, pokud je hlavním a jediným prodejním argumentem cena-sleva, ač patří do čtyřPé. Asi profesionelní de-formace. A nestojím ve svém názoru osamocený. Stojí tu se mnou třeba už-moc-neblogující Pricing Idiot!

Sleva jako podvod

Jako firmu nás oslovují slevové servery s železnou nepravidelností snad každý týden. Zpočátku nemohli slevoskauti pochopit, že je odmítám. Jen blázen by nechtěl expoužr alias vystavení před tváře statisíců solventních slevomatníků a prodeje ve stovkách až tisících?! Tak jsem jim vysvětloval, že v našem byznysu se o marži moc dělit nemůžeme. Pravidelně poté následovala skorošeptaná rada, abychom cenu potichoučku zdvojnásobili, počkali, až stránku zaindexuje Google cache a následně ji na slevoserveru nabídli s tučnou slevičkou. A tohle vám navrhuje „zaměstnanec“ slevového serveru, tj. radí vám, abyste podvedli jeho vlastní klienty.

Já odolal.

Odolali jiní?

Sleva jako důkaz ne-věrnosti

Zákaznická věrnost dostává v tomhle byznysu na prdel a to jediné, čemu se nová generace slevomatníků klaní, je cena. Cena a cena. Všechno ostatní je už jen shluk názvů, adres a termínů, do kdy je třeba poukaz využít. Ze zákazníků se tak stanou cenoví žoldáci, kteří slouží tomu, kdo dává nejmíň..ehm…chce nejmíň. A klidně si dojedou přes celou Prahu.

Navíc firmy prodávající své kvalitní služby pod cenou na slevoserverech obvykle už nemají vymyšlené, jak draze nakoupeného prvo-klienta do provozovny/na web/obchodu dostat znovu. Obvykle z něj nevytáhnou ani email, ani telefon a dost často pro něj vlastně nemají nic, čím by mohli navázat na slevonabídku. Obvykle pro ně mají jen tu samou službu jen tentokrát za plnou cenu. A to zní vyloženě lákavě.

Sleva jako byznys plán

Existují firmy, které si založili majitelé slevových serverů. Jejich produkty/služby pak prodávají „výhradně“ přes svoje slevové servery.

Existují firmy, které byly založeny čistě pro prodej přes slevové servery. Jejich ceník je nastavený tak, aby z něj bylo možné dát 50-70% slevu. Za ceníkové ceny snad nikdy nic neprodaly.

A některým to nestačí, takže si firmy, které byly založeny, aby prodávaly přes slevové servery ještě vedle toho založily svůj vlastní slevový server. Na něm prodávají leckdy jenom svojí službu.

To byste nevymysleli.

Sleva jako požírač kvality

Je to, co mne rozesmutňuje nejvíc. A vůbec teď nemyslím šmejdy a šmejdské služby, které se semtam přes slevomat převalí. Mluvím o kvalitních službách a výrobcích, jejichž cena je opravdu výrazně snížená.

Takoví provozovatelé kvalitní služby se nechájí zlákat marketingovou nabídkou a svojí kvalitní službu nabídnou na slevovém serveru hluboce pod cenou. Tj. nedostanou za kvalitně poskytnutou službu ani vzdáleně odpovídající odměnu.

A pokud toho prodají hodně, pozvolna se do jejich byznysu začně vkrádat touha ušetřit. Ta touha tam předtím nebyla, neb jim zákaznící za jejich kvalitní služby platili odpovídající cenu.

Ale teď jsou v okupaci slevomatníků. A slevomatníci jsou věrni pouze ceně. Ti skalní dovedou podnik, po vzoru Robina Hooda,  i lehce vydrancovat. Nezapomenou po masáži přibalit ručník, župan i mejdlíčko a při odchodu  se právem kupujícího vyptají voušr na další nemravnou slevu.

Cože, příště za plnou cenu? Jste se zbláznili, vypadám, že kradu?!

A když slevu nedostanou, ještě firmu oplísní na fejsbuku. A provozovatel tak ztrácí peníze a mnohdy i iluze. A příště už nekoupí voňavé mejdlíčko s aloe vera, ale to levnější, co tak hezky nevoní.

A takhle začíná úpadek.

Čím víc firem začne kupovat levnější mejdlíčka, tím se víc sníží průměrná kvalita výrobků a služeb a ze středně-až-dlouhodobého hlediska to bude znamenat krok zpět, krok k levnosti, nekvalitě, fórovosti, chatrnosti, ale i levné a nekvalifikované pracovní síle či menší radosti z podnikání – koukáme-li na to z druhé strany, ze strany provozovatelů služby.

Ovečky pro slevového boha

Teď si trošku zafantazíruju.

Vidím dav. Lidi všech věkových kategorií. Generaci odkojenou ze zlevněného prsu slevového serveru, ze kterého usilovně sají zlevněné mléko, neb je třeba jej vysát již do zítřejší půlnoci. V jejich očích vidím zárodky slevového šílenství, které pohasíná pouze pokud je předmět jejich zájmu alespoň za polovinu. Dav, kterým se line bezhlasné mumlání zvěstující o nároku, ne…o právu na slevu, na vysokou a nemravnou slevu. O jejich bytostném právu získat věci v dechberoucí slevě a pokud ne, bude zle. Ke zdi bude postaven každý, kdo nesleví. Vytáhne se křičíc z úkrytu za nezlevněnými produkty a vhodí se do středu kruhu tvořeného akolyty slevového boha. Tam bude jejich veleknězem zpraven o svém nejvyšším hříchu a bude mu nabídnuto spasení podmíněné obětinou trojciferné slevy – platné minimálně do vyprodání zásob. A pokud jen chvíli zaváhá, pokud – hledajíc zastání – jen očkem mrkne do výlohy toho, jež také ještě drží ceny (a bude vyvlečen záhy) – dav vezme do ruky zlevněné vuvuzely a zatroubí tklivou melodii. Zvuk, který v žilách zastaví oběh krve a smaže úsměvy z rozpraskaných rtu bažících po slevovém nektaru. Dav se dá do pohybu. V rukou přítomných se jak mávnutím kouzelného proutku objevují předměty pořízené velmi výhodně. Předměty, které mají záludné hrany, předměty použitelné k zasazování ostrých či tupých úderů. Ti, kteří zakoupili pouze vouchery, ohnou potměšile růžek tak, aby mohli řezat kůži. Plamen šílenství se rozhořívá a jak se blíží k hříšníkovi, přirozeně přidají i krátké hrdelní steny. Dav se semkne a uniknout už není možné. Nešťastník ochabuje a v jeho kalných očích se usazuje poznání. Za očima mu prolétne celý život, dětství, rodina, dovolené s trpkým uvědoměním, že  nic důležitého v jeho životě nebylo zlevněné. A přesto, tváří v tvář posledním minutám života mu vzpomínky dodají sílu vydržet až dokonce s bradou vztyčenou a věren svým ideálům, těm samým, ve které věřil jeho otec, děd i praděd . Obraz se rozostřuje, v krátkých udýchaných pauzách mezi steny davu slyšíme praštění kostí, rupání kloubů a lupání drcených očních bulev.

Střih – o tři roky později.

Televizní noviny, Ray Koranteng na pozadí infografiky smutným hlasem diktuje statistiku, s jakou se šíří nový virus, cenová ebola s negativním slevovým antigenem. Pustoší překvapivě jen země s nejvyšším HDP na hlavu.Spojené státy Americké, Velká Británie, Francie i země Beneluxu už padly. Afrika zůstala kupodivu nedotčena, až na mírné slevové boláky egyptské a zanícenou ránu v Johanesburgu. Ale jinak mají virus pod kontrolou a jeho akční rádius obvykle končí hranicemi měst nebo pokrytím 3G.

Pak vidíme papeže, který roztřeseným hlasem plynnou latinou prosí trojjediného Boha, aby pomohl v okamžiku nejtěžším. Jestli svět někdy potřeboval zázrak, tak dnes.

Papežovy myšlenky těkají od nahrávacího zařízení k nebesům a zase se vracejí zpět. Jeho hlas je klidný a vyrovnaný. Mluví o naději, ale jeho srdce svírá jistota. Ta jistota je svým zvráceným způsobem uklidňující. Ví totiž, že ani on neunikne.

Konec fantazírování.

Z hlediska vyššího principu mravního

tedy nákupy na slevomatech odmítám. Nejvyšším projevem mého odmítnutí je spotřebitelský bojkot. Je to moje skoro-jediná zbraň.

Pokud nás bude víc, tahle devalvace-kvality-prakticky-všeho pomalu ustrne, přestane vynášet, začne korodovat, chřadnout, krachovat a nakonec zhyne…nebo se transformuje v něco, co bude třeba lepší.

Slevomaty samozřejmě nejsou jediný systematický podpůrný systém low quality – low price byznysu. Všeobecné manufaktury Čínské lidové republiky toho chrlí víc než dost, ale i tady se dá vybírat a selektivně bojkotovat. Tj. raději si koupím tričko z Bangladéše a boty z Nikaraguy, než fejk Crocsy z PRC.

Myslím to ironicky, ale zkuste se někdy podívat na cedulky sportovního oblečení.

 

Abych svou subjektivní litánii okořenil špetkou objektivity…

Pro někoho to funguje

Tak každopádně a vždycky to funguje pro provozovatele slevomatů. Tam klobouk dolů co ti nejlepší z nich za pár let podníkáni dovedli. Ekonomicky, manažersky, marketingově. A kdyby nebyli chamtiví, mohli ty byznysy prodat za desetimilióny…

Velmi často to funguje pro nakupující slevomatníky, kteří za nízkou cenu dosáhnou na službu vyšší kvality, dobře se napapaji nebo vyrekreují a jsou spokojení. A to je minimálně hezké a pokud se chovají slušně a dají si alespoň jedno pivo mimo voucher, nakonec neublíží.

A jsou i vyjímky, kdy to funguje pro firmy, které služby nabízí. Dost často jsou to aktivity, u kterých převažují fixní náklady (třeba různé sportovní areály) a kde mají třeba dopoledne prázdno. Takže i když vyprodají tyto časy za poloviční cenu a dají slevoserveru nemravnou provizi, neprošustrujou kalhoty, nemusej jít s kvalitou dolů a třeba ještě nalákají lidi, kterejm se u nich zalíbí a koupí si příště za plnou.

Ale jsou to spíš vyjímky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *