Jak jsem prestal bejt Hodnej kluk

Categories Metoda RUŠ, Odvaha, Svoboda, Změna
ja
Úsměv, aby si svět myslel, že je všechno ok.

Hodnej kluk s velkým H. Hodnej kluk jako diagnóza, jako světonázor, jako vzorec chování. Ne hodnej jako hodnej. To jsem samozřejmě furt :)

V době (a není to tak dávno), kdy mi bylo dost ouvej, jsem hledal všechno, co by mi mohlo pomoct. Už ani nevím jak jsem se dostal ke kurzu se složitým názvem „První krok z osvobození ze syndromu Hodného kluka“. Něco mi říkalo, že to bude akce pro mne.

A měl jsem pravdu.

Stín hodných chlapců

Asi týden před kurzem mi organizátoři poslali český překlad knížky No more Mr. Nice Guy od Roberta A. Glovera. Ebook, který jsem dostal mailem se jmenoval Stín hodných chlapců. (později vyšla i papírová verze, která má zavádějící název Rádce pravého muže)

Ale to není podstatné. Podstatné je, že jak jsem tu knížku začal číst, začalo mi bejt zle. Fyzicky zle. Ta knížka totiž byla z velké části o mně. A nebrala si servítky.

Přečetl jsem jí prakticky za tři dny…ač jsem dost často musel přestat číst, protože to prostě dál nešlo.

Syndrom Hodného kluka

Na vině mohou být sociodemografické změny, posuny ve vnímání tradičního modelu rodiny, absence mužských vzorů, rostoucí blahobyt a z něho plynoucí pohodlnost našich životů … to je asi fuk…důležité je, že tyto změny a vlivy stvořily nový typ muže, resp. kluka. Hodného kluka.

Základní životní premisy Hodného kluka

  • pokud bude dělat všechno správně, ostatní ho budou mít rádi
  • konfliktům je třeba se vyhýbat
  • udělám cokoliv, než abych někoho naštval
  • když budu na holky hodnej, budou mne milovat
  • jsem lepší než ostatní chlapi
  • za to jak se chovám si zasloužím to nejlepší

Vlastně to znamená, že takový muž postavil svou životní filosofii na tom, že bude ke světu „hodný“. Za to očekává, že ho svět bude mít rád a bude mu „na oplátku“ plnit i jeho přání.

Bohužel tenhle koncept dlouhodobě nefunguje.

Co obvykle Hodní kluci dělají?

Je uplně jedno, jestli jste opravář výtahů, soudce, restaurátor nebo podnikatel. Pokud jste Hodný kluk (HK), dost pravděpodobně děláte následující věci:

  • děláte to, co si myslíte, že by ostatní chtěli, abyste dělali (tj. nejste sami sebou, nejste autentičtí…jste herci v představení vašeho života, který vlastně vůbec není váš)
  • jste štědří, dovedete se rozdat a dělá vám dobře dávat ostatním i to, čeho máte sami málo (ale někdy vás sere, že jsou lidi nevděční, nebo že ze slušnosti neodmítli)
  • jste záchranáři, napravujete křivdy, staráte se o ostatní (někdy dokonce aniž by o to stáli)
  • toužíte po uznání druhých, o sebepotvrzení toho, že za to stojíte, veškeré vaše chování je zaměřeno tak, aby se vám uznání dostalo
  • vyhýbáte se konfliktům, nesnášíte konflikty, neumíte je řešit, raději prohrajete, než abyste museli za svůj názor bojovat, konflikt je pro vás pod úroveň, konflikt je pro primitivy a hysterky
  • skrýváte svoje slabiny, neduhy a slabé stránky, protože se bojíte, že by vás pak vaše partnerka nebo kamarádi opustili, nebo se vám vysmáli a pak vás opustili
  • potlačujete svoje pocity, hledáte chybu vždycky u sebe, výlevy emocí považujete za slabost, jste vlastně furt „v pohodě“…navenek (a uvnitř je vám ouvej…často…někdy skoro furt)
  • snažíte se být jiný než váš otec, dost často pravý opak (a dost s ním bojujete, pokud se s ním vůbec bavíte)
  • cítíte se blbě, pokud se někdo jiný cítí blbě
  • neumíte říkat ne
  • vycházíte lépe se ženami, než s muži
  • typicky mužské aktivity, sporty a činnosti vás nelákají, někdy vás dokonce odpuzují či jimi pohrdáte (fotbal? hra pro debily!)
  • dáváte se vždy na poslední místo, tj. upřednostňujete potřeby ostatních nad těmí svými
  • neznáte svoje hranice, necháte se sebou orat, zašlapat se do země, emocionálně se necháte znásilnit a ještě za to poděkujete
  • a takhle bych mohl pokračovat dál a dál…

Ale zpět k příběhu…

V kníze jsem se vyloženě našel a dost jsem se na víkendový kurz těšil. Sice jsem si říkal, že bejt na jednom místě s tolika chlapama (fuj), kterejm budou určitě smrdět nohy (fuj) a kde se bude bavit o našich slabostech (fuj), veřejně (fuj) a kdo ví, co tam bude za chytrolíny (fuj), a co když tam bude někdo, koho znám (fuj) a ten někde vykecá, že jsem vlastně Hodnej kluk (fuj) a co když tam budeme muset nějak projevovat svojí chlapáckost (fuj)….no ale nakonec jsem tam šel. Sice jsem asi dvakrát sedl do špatné tramvaje (náhoda?) a nemohl místo konání najít, ale nakonec jsem usedl do kruhu, ve kterém už v té chvílí meditovalo cca 20 mužů, ehm teda hodných kluků.

A kurz byl super!

První krok k osvobození ze syndromu Hodného kluka

Kurz pořádá sdružení kolem Zdeňka Webera, který Čechách založil Mužské kruhy a tak vůbec se zabývá mužností a pravým chlapstvím. Můj kurz vedl Vašek Němeček a pomáhal mu „autor“ překladu knihy Zlatko Šelíř. Oba bylí skvělí.

Bylo nás tam mnoho, každý jiný, ale postupem času mi došlo, že jsme vlastně všichni stejní. Poslouchal jsem příběhy ze života ostatních kluků a měl pocit, že mluví o mně. Vyprávěl jsem i já svůj příběh a oni se jen souhlasně usmívali. Měli to stejně.

Neskutečné. Poprvé v životě jsem se nestyděl přiznat uplně všechno…i to, co jsem snad nebyl ochoten přiznat ani sám sobě.

A furt jsem na tom nebyl nejhůř. Příběhy ostatních byly smutné a někdy smutnější, chvílemi došlo i na slzy. Narozdíl ode mne měli mnozí Hodní kluci rodiny, někteří už díky svému HK rodiny neměli, neměli ani partnerky (příznačné pro HK), život s nima oral a mně došlo, že na tom vlastně nejsem vůbec tak špatně, jak mi přišlo.

Na kurzu se povídá o teoretických základech syndromu, ale pracuje se hodně prakticky. Učili jsme se stanovovat si vlastní hranice, nacházet v sobě sílu a v průběhu si také vytvořili jasně definované a časově určené cíle. O tom, že se nám je povede dosáhnout jsme v úplném závěru museli přesvědčit oba mentory kurzu. Bylo to semtam dost hustý, ale z kurzu jsem odcházel dost namotivovanej. Bylo mi sice jasné, že je přede mnou dlouhá cesta, ale věděl jsem, že to chci změnit.

Jak jsem se ho zbavil

A pak během několika měsíců zmizel, změnšíl se a přestal mi – můj Hodnej kluk – kazit život. Je pravda, že motivace jsem měl na rozdávání, ale i tak se nedal lehko.

Za kouzlem mého úspěšného a rychlého zbavení se „mého“ Hodného kluka stojí tři pilíře, o které se s Vámi chci podělit.

1. Cvičení a cíle

Další evoluční krok po Hodném klukovi je Muž. A moje mužnost je hodně fyzická. Jako celoživotního hubeňoura a chabrusáka mne neskutečně hnalo kupředu cvičení, běhání, posilování a překonávání sama sebe. Do detailu rozepsáno zde, zde a zde :) Takže, když mi bylo ouzko, dělal jsem kliky. Když jsem byl smutnej, běhal jsem. A když jsem se bál, tak jsem se přihlásil na nějakej nesmyslnej extrémní překážkovej závod. Zároveň jsem si na kurzu dal cíl uběhnout 10km a k tomu jsem směřoval a běhal jak šílenej. A skutečně jsem to uběhnul, dokonce několik dní před datem, do kterého jsem slíbil desítku uběhnout.

Potřebuju cíl a pak makám. Uběhnu 10km, doběhnu Spartan race, nebo třeba zahraju tátovi na 60tinách na housle Happy birthday to you :) S cílem jde všechno.

2. Kurz, knížka a ostatní Hodní kluci

Knížka i kurz mi otevřeli oči. Zjistil jsem, že v tom nejsem sám. Zjistil jsem, že se s tím dá něco udělat. Našel jsem kluky, kteří žili celý život jako já. Našel jsem dva mentory – Vaška a Zlatka, kteří oba se svým Hodným klukem více či méně úspěšně bojují. Našel jsem odvahu tam, kde jsem cítil jenom zoufalství. Dostal jsem šanci, naději a příslib toho, že pokud na tom zamakám…pokud na sobě zamakám, změní se to. Změní se můj život. Už nebude vyjebávat život se mnou, ale já s ním.

Jedině mne děsila doba, kterou to může trvat. Jsem netrpělivý a chtěl jsem změnu ideálně hned. Tehdy jsem ještě vší silou bojoval za udržení svého tehdejšího vztahu a s každým dalším dnem naděje klesala.

Ještě, že do mé triády úspěchu patří poslední…ale klíčový bod :)

3. Ruška

Metoda RUŠ je pro mne takový malý zázrak. Detailně jsem se o ní rozepsal tady, takže to nebudu rozmazávat. Absolvoval jsem první kurz RUŠ 1 a vrátil se nic netušíc do Prahy. Přijel jsem v úterý odpoledne a hned v úterý večer jsem šel na mužský kruh na téma Divý muž. A jak jsem tam tak seděl, poslouchal ostatní kluky, tak mi došlo, že rozumem a ve vzpomínkách vím uplně přesně, o čem mluví, ale pocitově….pocitově jsem tam už nepatřil. Už jsem to měl jinak. Znal jsem totiž Metodu RUŠ.

Došlo mi, že jsem na Rušce svého Hodného kluka prakticky vyřešil. Většina věcí, se kterými jsem (neúspěšně) bojoval většinu svého života byla pryč. Neříkám, že semtam něco nevyleze, ale jsou to detaily a maličkosti. A pokud by vylezlo něco většího, tak to doruším a bude klid :)

A Hodný kluk je pryč

Teď  už nejsem Hodnej kluk. Je to příjemný, osvobozující a opojný bejt sám sebou a užívat si to. Moc bych to přál i svým ostatním souputníkům z kurzu a i ostatním Hodným klukům na celým světě.

Věřte, chlapi, že to jde a nemusí to být ani proces trvající roky.

A povede se to i Vám, pokud proto uděláte všechno.

Tak jako jsem udělal já.

7 thoughts on “Jak jsem prestal bejt Hodnej kluk

  1. honzo. dík za článek me se můj úkol z kurzu taky povedlo splnit, ale stále se mi některý aspekty hodnyho kluka vracejí. je dobrý je rozpoznat pojmenovat ale už je neopakovat spis si řeknu to je zase on…bumerang. chtělo by to zase nějak nakopnout ale zda se mi ze směr kam to posouvají Zdeněk s Václavem mi nějak nesedí. hodně mi pomáhají kruhy ale dat XY tiszanakykurzy si nemuzu dovolit.

  2. Prave ctu tu knihu. Je mi na zvraceni, tolik AHA momentu jsem nemel ani za poslednich pet let v osobnim rozvoji! BLE!

  3. Je to cele o me tak jak jsem se nikdy videt nechtel! „Hlavne to ututlat, at to o me nikdo nevi” BLE!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *